Oproti minulé výstavě, jejíž téma bylo rovněž vlakové, jsem se snažil pojmout obrazy odlišně. Aspekt proměnlivého počasí a atmosféry převážně nočních výjevů, neodmyslitelně patřící k poslednímu vlaku, zcela definuje každé plátno. Světla lamp, pouličního osvětlení, motoráčků a jejich odlesky společně s lidmi na nástupištích nebo postávajících cestujících u vlaku, strojvedoucích či náhodných kolemjdoucích. To vše vytváří kolorit propojující a jednotící cyklus těchto maleb.

Zvu vás k prohlídce křehkých momentů loučení, shledávání a odjíždějí. Pojďte se se mnou vydat na poslední vlak alespoň formou několika fotek z výstavy.

Jenže bylo strašně brzy.

Věděl jsem, že přicházející energie a múzy, létající okolo mě, musejí ještě počkat – neměl jsem prozatím žádný vzorek saze, netušil jsem, jak realizovat výrobu barvy. Bylo přede mnou velké množství jiné práce, kterou jsem nemohl odložit. 

Sbíral jsem zkrátka střípky nápadů a ukládal si je. Jejich čas měl teprve přijít.