Nikdy by mě v minulosti nenapadlo, že budu malovat vlaky, ale osud rozhodl a jako vzpomínka na dny, kdy jsem pracoval jako vlakvedoucí, i jako takové vzpomínání samotné, jsem uchopil toto téma. Vzpomínání… Vzpomínání na staré časy, kdy vlaky správně vrzaly a byly cítit dobrodružstvím. Takhle jsem o tom začal přemýšlet a návrhy získaly konečně svůj smysl.
Práce plynule přešla v další měsíce strávené ve dne nad plátny a v noci nad dalším přemýšlením, co mi chybí, který vlak z těch mnoha vybrat. A tak jsem se nechal svázat dalším pravidlem – tyto vlaky, které budu mít na plátnech, divák už dnes v běžném provozu neuvidí. Takhle to plynulo. Týdny. Až jsem se nakonec promaloval k finálnímu poslednímu měsíci, kdy vše bylo hotové a já jsem se věnoval už jen péči o samotnou vernisáž a o den, kdy uvedu své obrazy před zraky veřejnosti. Ono to vlastně bylo docela těžké, jen se mi na to možná jednodušeji vzpomíná. A pro vás zde mám pár fotografií z tvorby a výsledné obrazy.