Tatranská zubačka patří mezi nejznámější železnice na Slovensku. Otevřena byla v roce 1896 a spojovala stanici Štrba na Košicko-bohumínské trati se Štrbským Plesem. Parní lokomotivy překonávaly stoupání pomocí Riggenbachovi ozubnice až téměř k samotným břehům plesa. S nástupem automobilové dopravy ve třicátých letech minulého století začala být zubačka nerentabilní, byl na ní ukončen provoz a koleje byly sneseny. Až v roce 1970, při příležitosti konání závodu FIS, došlo k jejímu obnovení, v téměř stejné trase jako v minulosti. Nyní však v elektrické trakci, se Strubovou ozubnicí a s novým koncovým nádražím, které je společné jak pro zubačku, tak pro vlaky TEŽ.
K namalování jsem si vybral moment, kdy stará parní lokomotiva tlačí do oblouku malé vagonky na místě, kde dnes roste les a trať připomíná už jen pozůstatek kamenného mostu a cestička, která z náspu zůstala. Vyobrazením přesně tohoto místa, kde se koleje rozcházejí a  barevností nové jednotky od firmy Stadler, jsem chtěl zdůraznit doslovný odklon staré doby od nové.