Mé rodné město. I když jsem za svůj život žil na mnoha místech, tak Prostějov zůstává vždy hluboko v srdci. Namalovat železniční obraz s tématikou tohoto města jsem chtěl už dlouho a není lepší příležitosti, než nyní. Nikdy jsem moc nepátral po historii prostějovského nádraží, takže jsem ani netušil jaký osud tuto krásnou, původní budovu nádraží, tenkrát ještě dvojjazyčně označenou Prostějov / Prossnitz, stihnul. Bylo to právě bombardování na začátku května roku 1945 které zničilo budovu i přilehlé koleje. Z několika dochovaných fotografií z té doby jsem čerpal vizuální námět a přenesl emoce tohoto výjevu na plátno. Moment, kdy z největší zkázy obraz pomalu přechází do nynější doby a ukazuje tak současnou budovu nádraží, která byla postavena roku 1952 s vedle stojícím nejnovějším regionálním vlakem – to je obraz prostějovského nádraží.