Výstava sedmi železničních maleb stylizovaných do vizuálu starých pohlednic.
PÁR MÝCH SLOV…
Je to tu… Je neuvěřitelné, že po tak dlouhé době je to tu. Má vlastní výstava, která pro mě byla celý život pouhou nedosažitelnou představou.
Trvalo mi přibližně deset let, než jsem si uvědomil, že proměnit tuto představu v něco uchopitelného, reálného, zkrátka v něco, co mě opravdu bude těšit, není až tak těžké, jak jsem si představoval. Chtělo to jen nápad, mnohokrát předělávaný a neustále „nedokonalý”, který po několika měsících usilovného kombinování a navrhování vzešel v něco konstruktivního. VLAKOBRAZ. Jedno slovo, které dohromady tvoří náplň i prostředek. Je to pro mě kombinace slov, která jako výkřik hlásí – tady jsme – obrazy s vlaky. Nikdy by mě v minulosti nenapadlo, že budu malovat vlaky, ale osud rozhodl a jako vzpomínka na dny, kdy jsem pracoval jako vlakvedoucí, i jako takové vzpomínání samotné, jsem uchopil toto téma. Vzpomínání… Vzpomínání na staré časy, kdy vlaky správně vrzaly a byly cítit dobrodružstvím. Takhle jsem o tom začal přemýšlet a návrhy získaly konečně svůj smysl.
Práce plynule přešla v další měsíce strávené ve dne nad plátny a v noci nad dalším přemýšlením, co mi chybí, který vlak z těch mnoha vybrat. A tak jsem se nechal svázat dalším pravidlem – tyto vlaky, které budu mít na plátnech, divák už dnes v běžném provozu neuvidí. Takhle to plynulo. Týdny. Až jsem se nakonec promaloval k finálnímu poslednímu měsíci, kdy vše bylo hotové a já jsem se věnoval už jen péči o samotnou vernisáž a o den, kdy uvedu své obrazy před zraky veřejnosti. Ono to vlastně bylo docela těžké, jen se mi na to možná jednodušeji vzpomíná. A pro vás zde mám pár fotografií z tvorby a výsledné obrazy.
